Fotogalerie

Poslední přidaná fotografie

Poslední přidaná fotografie

Nejstarší občanka Nýřan Božena Pešková oslavila 26. června 105 let

Aktuální počasí

Počasí dnes:

22. 9. 2019

skoroj

Bude jasno až skoro jasno, odpoledne přechodně až polojasno. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Svátek

Dnes je 22.9.2019

Svátek má Darina

Zítra má svátek Berta

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 10
DNES: 183
TÝDEN: 8020
CELKEM: 1174939

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Alois Šefl

29. 11. 1874 (Nýřany) - 16. 06. 1938 (klášter Svatá Dobrotivá v okrese Beroun)
Český hornický novinář, spisovatel a překladatel z francouzštiny.

Alois ŠeflPrvní zkušenosti pro svojí tvorbu čerpal již z doby, kdy opustil školu a začal pracovat jako dělník na dráze. Od čtrnácti let pak pracoval v hlubinných dolech na Nýřansku, kde poznal těžkou dřinu při dvanáctihodinových směnách. Odtud odešel za lepšími podmínkami na sever, hledal práci na Duchcovsku a Mostecku a nakonec se trvale usadil v Oseku u Duchcova. Byl zaměstnán na dole Pokrok II. u Oseka. Ani zde však nebyly podmínky na dolech o mnoho lepší. Sbíral zde zkušenosti, které jako dospívající chlapec zachycoval zatím jen ve své paměti.

Důl Pokrok II., kde fáral spolu se svým strýcem, se mu  zapsal do paměti nesmazatelně. Jednou byl při těžbě zasypán a až po delší době vyproštěn, naštěstí bez újmy na zdraví. Druhá zkušenost byla daleko dramatičtější. Na vlastní kůži zde zažil dne 24. 1. 1893 katastrofu, kdy  při nehodě způsobené výbuchem důlních plynů zemřelo 18 havířů. Šefl byl zasypán a na hlavě i končetinách těžce popálen. Když byl vynesen ze závalu, byl spolu s dalšími obětmi katastrofy uložen ve strojovně šachty, zatímco na oseckém hřbitově již vykopávali hroby. „Výbuch se udál v 6.30 ráno“, vzpomínal Šefl po letech na tuto událost. „O dvanácté hodině jsem se probudil. Chvíli jsem zcela apaticky těkal očima sem a tam. Pak jsem si uvědomil zuřivé štěkání dvou vodních čerpadel ve strojovně. Zvolna jsem otočil hlavou vlevo i vpravo a zahlédl jsem na obou stranách dlouhé řady právě tak nehybně ležících těl jako já. Všichni měli obličeje černé jako uhel a nehýbali se. Co se asi stalo? Vytrvale mě pronásledovala jedna myšlenka… Mé pohyby ale spatřil strojník od čerpadel a ulekaně vykřikl: ‚Pane doktor, jeden z těch mrtvých se hýbá!‘ Tak z řady mrtvých jeden ubyl. Popadli mne, nalili do mě spoustu mléka a vynesli na povrch…“ Šefl tedy doslova přežil svou smrt.

Důl Pokrok na DuchcovskuJeště v devadesátých letech se Šefl dostal do styku se socialistickým hnutím na severu Čech. Po zkušenostech v radikálních dělnických organizacích následovala zkušenost další - nucená výpověď z práce. Z Duchcovska tedy odešel za prací do ciziny - do Saska, Porýní, Holandska, Belgie a Francie. Všude pracoval jako havíř v uhelných revírech. Jako topič na lodi se přeplavil přes kanál do Anglie, kde pracoval rovněž jako horník. Důkladně tehdy poznal podmínky, za jakých pracovali tamní havíři, poznal jejich politické smýšlení a sám se utvrdil v socialistickém přesvědčení. Současně si osvojil znalost několika cizích jazyků - němčiny, francouzštiny i angličtiny. Tím získal zkušenosti, které mu mohli jiní spisovatelé závidět.

Na sever se vrátil až po několika letech. Po návratu žil krátce v městečku Lom (2 km výchovně od Litvínova), později se přestěhoval do Duchcova. Pracoval na dolech v okolí Mostu. Plnými doušky hltal revoluční atmosféru dělnického centra. Seznámil se s S. K. Neumannem, jehož obdivovatelem byl po celý život.

Od r. 1907 spoluprožíval živelná léta anarchistického hnutí, byl zvolen okresním důvěrníkem České federace odborů a jedním z revírních důvěrníků Hornické federace. V srpnu 1907 byl spolu s Václavem Draxlem svolavatelem sjezdu horníků, hutníků a koksařů v Praze - Bráníku, který měl řešit jednotný postup v době zostřené perzekuce a místo zaniklé Federace ustavit Volné federativní sdružení horníků v Rakousku. V únoru 1909 se podařilo založit Zemskou jednotu horníků se sídlem v Mostě. Jejím orgánem se staly duchcovské Hornické listy, se kterými začal Šefl úzce spolupracovat.  Jejich nákladem vydal překlady Yvetotovy Abecedy syndikalismu (1908), Hervého Za osvobození proletariátu (1909), Ramusovy studie Všeobecná stávka a přímá akce v třídním boji proletariátu (1910) či Devaldésovu Potravu pro děla (s Václavem Draxlem, 1911). Jeho články bývaly většinou označeny šifrou „Aramis“, která snad měla vyjadřovat autorovy souboje ve jménu havířů. Po smrti starého dělnického novináře Tomeše Kašeho se v r. 1910 stal redaktorem Hornických listů a převzal jejich vedení.

Šeflova činnost a účast v anarchistickém hnutí jej v očích úřadu zařadila mezi státu nebezpečné osoby. Ihned po vypuknutí 1. světové války byly Dělnické listy zastaveny a Šefl byl internován k vojsku. Odtud byl s dalšími nespolehlivými osobami nasazen do rudných dolů na Cínovci. Tam pracoval za nesnesitelných podmínek až do r. 1918. Teprve po převratu se znovu vrátil k novinářské práci a v r. 1919 začal opět redigovat obnovené Hornické listy. V tomto odborovém časopisu horníků zakotvil na dalších devatenáct let, až do své smrti. V Hornických listech se většinou poprvé objevovaly jeho fejetony, povídky, básně, pod čarou otiskoval romány z hornického prostředí. Ze všech sil usiloval o zlepšení podmínek hornického života. Mnohé ze Šeflových prací vyšly i knižně.

Jeho bohužel zapomínané dílo je součástí jedinečného historického dědictví revolučního českého severu. Pravdivě líčený život, tragédie i boj zdejšího lidu, popisované na základě zasvěcené a důvěrné znalosti prostředí, tvoří velmi cennou kroniku Náhrobek Aloise Šefla na duchcovském hřbitovětohoto kraje. Šeflovy knížky jsou i dnes velmi pozoruhodné a mnohé rodiny je dodnes chovají jako velkou vzácnost. Byly totiž psány přímo od srdce, s hlubokými znalostmi prostředí i neopakovatelné atmosféry českého severu, která je bohužel dnes již minulostí. Je smutnou skutečností, že žádná ze Šeflových knížek u nás po válce nevyšla v reedici, jelikož autor byl aktivním členem Československé strany národně socialistické.

Alois Šefl zemřel v augustiniánském klášteře Svatá Dobrotivá, který se nachází v obci Zaječov v okrese Beroun. Pohřben byl v Nýřanech, odkud byly jeho ostatky počátkem devadesátých let 20. století přeneseny do Duchcova.

 

Dílo

romány:

  • Za lepší budoucnost (1922) - příběh ze života poddaných krále Uhle, odehrávající se na Duchcovsku, končí katastrofou na dole Svěží štěstí v r. 1900
  • Vyvrženci (1924) - obraz ze života severočeských opramáků, tzv. bratránků, kteří zde pracovali v prvopočátcích rozvoje revíru
  • Vzpoura (1927) - odehrává se na Nýřansku počátkem 90. let 19. století
  • Prohrál život (1929) - odehrává se na severu Čech a má podtitul Historie degenerované rodiny
  • Exulanti (1934) - příběh ze života českých havířů vyhnaných z vlasti perzekucí po skončení hornické stávky v r. 1882

drobnější příběhy:

  • Tisícovka a jiné črty z hornického života (1925)
  • Z kraje černých démantů (1934)

dokumentární svědectví:

  • Uhlí a smrt (1936) - příběh o katastrofě na dole Nelson III. v Oseku u Duchcova

překlady:

  • Abeceda syndikalismu (1908); Georges Yvetot: ABC syndicaliste, 1908
  • Za osvobození proletariátu (1909); Gustave Hervé
  • Co jest anarchista (1910); (Po konfiskaci opravené vydání)
  • Všeobecná stávka a přímá akce v třídním boji proletariátu (1910); Pierre Ramus: Generalstreik und direkte Aktion im proletarischen Klassemkampfe 1910 (přeložil pod pseudonymem Aramis)
  • Potrava pro děla (spolu s Václavem Draxlem, 1911); Manuel Devaldés: La Chair à canon 1908‏

 


zpět