31. 01. 1938 (Nýřany) - 08. 02. 2003 (Plzeň)
Básník.
Josef Hrách se narodil 31. ledna 1938 v Nýřanech jako prostřední ze tří synů. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojní v Plzni. Po maturitě v roce 1957 začal pracovat jako technik v plzeňské Škodovce, kde setrval až do roku 1976. Poté byl po operaci srdce v invalidním důchodu.
Básně psal od mládí. Léta pracoval v osvětě a kultuře. Publikovat začal až později, a to v časopisech a denním tisku. Přispěl také do řady almanachů a sborníků. Pásma z jeho veršů několikrát uvedla pražská Viola i Československý rozhlas.
Jeho první samostatná sbírka básní Hledání živé vody, což je zpověď člověka ohroženého na životě, vyšla v roce 1980 a byla kritikou přijata příznivě. Kritici se shodli, že Josef Hrách je básníkem, který vychází z poctivého prožitku světa, sužuje ho stav vztahů mezi lidmi, nedostatek lidské hrdosti, faleš, přetvářka, samota, křivdy a chlad.
Jeho básně byly publikovány v překladech v zahraničí.
Josef Hrách byl členem Obce spisovatelů v Praze a členem Střediska západočeských spisovatelů.
Celý život prožil v Nýřanech. Byl ženatý, s manželkou Jaroslavou měl dvě děti, syna Vladimíra a dceru Štěpánku.
Josef Hrách zemřel 8. února 2003 po těžké nemoci v plzeňské nemocnici.
SAMOSTATNÉ PUBLIKACE:
ÚČAST VE SBORNÍCÍCH:
UKÁZKY BÁSNÍ ZE SBÍRKY RAŽENÍ CHODEB:
JEDNOU
Chtěl jsem si jednou povyskočit
a jednou zazpívat a okřikli mne.
Tolikrát váhal mezi dveřmi,
když po klepání
neznámí otočili klíčem.
Až jednou jsem je potkal.
Očesali rady otců
a umí tedy jít
po zametené cestě.
V očích lstivou uctivost.
Přece musí ještě být slova
rukou rtů i očí,
kterými se lze domluvit
jen tak na ulici!?
ZA ZDÍ
Člověk dnes snadno
práskne dveřmi a myslí,
že průvan zaženy stíny
někdejšího života.
Ale je mnoho věcí
mezi zoufalstvím a štěstím
a řetěz někdy povolí
na nejsilnějším místě.
Potom se motáme ulicemi
se srdcem v ústech
a marně přivoláváme spánek.
Čas má své pomsty...
TOULÁNÍ
V krajině dětství
všechny cesty lesem
někam vedly.
Když jsi se vymotal
z bludiště houštin na slunce,
mohl ses zhluboka nadechnout,
rozběhnout se, rozletět
a z výšky pozorovat svět.
Dnes každá cesta končí
na okraji lesa
a nad polem krouží
hladové káně.
ZKUŠENOST
Samota je soustředěný pohled
do zrcadla.
Jako když hledíš na svět
z ptačí perspektivy
a říkáš - takhle to je!
Pak dokážeš žít i sám.
Na na kolenou, ale vstoje!