4. února 1897 (Nýřany) - 29. ledna 1964 (Dobřív - Janov)
Karel Eška se učil soukromě hrát na křídlovku a trubku. V r. 1912 nastoupil jako elév k hudbě pěšího pluku 48 v maďarské Šoproni, od r. 1915 přešel k hudbě posádky v Plzni. Po vzniku republiky byl v letech 1919 až 1920 sólistou na křídlovku a trubku u posádkové hudby Plzeň a v letech 1920 až 1928 u pěšího pluku 18 v Plzni. Od r. 1928 zastupoval dirigenta u pěšího pluku 4 v Hradci Králové, v r. 1932 přešel k hudbě pěšího pluku 27 do Uherského Hradiště, kde působil pět let jako dirigent. Roku 1937 zde byl jmenován kapelníkem.
Během druhé světové války byl kapelníkem 5. praporu vládního vojska, od r. 1944 působil u hudby Zasazeného inspektorátu I v Itálii.
Po osvobození organizoval hudbu v Kutné Hoře. V červnu 1945 vznikla vojenská hudba plzeňské posádky, když byla do Plzně přidělena hudba Vládního vojska, která se vrátila z Itálie a působila nejprve v Kutné Hoře. S touto hudbou přešel z Kutné Hory zpět do Plzně i Karel Eška. V té době měla hudba 50 - 60 členů. Nadporučík a později major Karel Eška byl velitelem a hlavním kapelníkem této hudby.
Po r. 1953 odešel Eška ze služeb armády, stál v čele různých orchestrů a vyučoval hudbu.
Karel Eška složil na třicet pochodů, například:
- Našim hraničářům (Pochod SNB)
- Moravskoslovácký pochod
- Plukovník Ingr
- Sláva Rusku
- Pochod 27. pluku
- Prazdroj
- Slavia
- Život vojenský
Kromě pochodů složil i četné taneční skladby.