3. prosince 1941 (Nýřany) - 1. června 2011 (Brno)
Max Wittmann se narodil v Nýřanech. V sedmi letech se jeho rodina přestěhovala z Nýřan do Stoda. Od druhé třídy základní školy navštěvoval Hudební školu ve Stodě, kde se osm let věnoval hře na klavír. V letech 1956 až 1959 navštěvoval Hudební školu Bedřicha Smetany v Plzni, kde bral hodiny klavíru u Jindřicha Durase. Po absolvování základní školy studoval na "Jedenáctiletce" ve Stodě. V r. 1959 odešel do Kroměříže, kde se stal žákem Vyšší hudební školy. Od r. 1960 byl řádným studentem Státní konzervatoře v Brně v oborech klavír, hoboj a kompozice. Už ve čtvrtém ročníku přestoupil na Janáčkovu akademii v Brně a v r. 1967 absolvoval s červeným diplomem u profesora Františka Suchého. Po absolvování JAMU působil rok jako korepetitor a autor scénických hudeb pro divadelní studio Marta a další brněnská divadla na herecké katedře JAMU. V r. 1968 nastoupil vojenskou službu v symfonickém orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Po návratu z Prahy nastoupil v r. 1969 na základě konkurzu do hudební redakce Československého rozhlasu v Brně jako redaktor malých hudebních žánrů. Mezi lety 1969 až 1971 byl členem orchestru Satirického divadla Večerní Brno. V r. 1973 byl vyzván kapelníkem Gustavem Bromem ke spolupráci s orchestrem jako dramaturg a producent tělesa. V jeho produkci a dramaturgii bylo natočeno mnoho snímků, které proslavily Orchestr Gustava Broma doma i v zahraničí. Wittmann zval k hostování s orchestrem přední domácí i zahraniční interprety a podílel se na všech významných projektech orchestru. Některé jeho písně zpíval například Karel Černoch či Eva Pilarová. V r. 1989 přebral ještě funkci dramaturga Rozhlasového orchestru Studio Brno a v r. 1990 se stal šéfem hudební redakce Českého rozhlasu v Brně. Je autorem řady hudebních pořadů, ve kterých prezentoval především populární hudbu 20. století, představoval osobnosti domácí hudební scény z oblasti populární hudby a jazzu, za což získal ocenění v rozhlasových soutěžích. Pravidelně natáčel pro rozhlasové vysílání záznamy z jazzových festivalů a koncertů. Od r. 1993 působil jako dirigent a korepetitor Mahenovy činohry Národního divadla Brno.
Na poli skladatelském se dočkal mnoha úspěchů. V rozhlasové soutěži získal v r. 1984 druhou cenu za orchestrální skladbu Jen pár not, v r. 1987 získal druhou cenu za orchestrální skladbu Pro dva a v r. 1989 první cenu za orchestrální skladbu Sluníčko. Je autorem více než 160 skladeb z oblasti jazzu a populární hudby (písně, šansony a orchestrální skladby). Pro rozhlas, televizi a divadla napsal mnoho scénických hudeb. Některé z jeho skladeb byly vydány v nakladatelstvích Supraphon a Panton.
Jeho syn Maximilian Wittmann mladší je rovněž vynikajícím hudebníkem a jeho láskou se stal rovněž jazz.
Max Wittman se odebral do muzikantského nebe v noci 1. června 2011 po dlouhé těžké nemoci. Poslední rozloučení se uskutečnilo 9. června 2011 v krematoriu na Jihlavské ulici v Brně. Na poslední cestu mu zahrál jazzový hudebník Jaromír Hnilička, skladatel a člen Bromova orchestru.
Dílo
Scénická hudba
- Strašidla ve věži (Olga Petrová Petráňová), Československý rozhlas Brno, 1965
- Král umírá (Eugéne Ionesco), Divadlo Husa na provázku, 1966
- Fanfáry a hrany (Jiřina Ryšánková), Divadlo pantomim, 1966
- Antigona (Sofokles), JAMU Brno, 1966
- La Bramma de la Favola (Jiřina Ryšánková), Divadlo pantomim, 1967
- Piknik (Ladislav Smoček), JAMU Brno, 1968
- Panta rei (Eva Tálská), Divadlo Husa na provázku, 1966
- 10 dnů, které otřásly světem (John Reed), činohra Státního divadla v Brně, LP Supraphon
- Počet nepravděpodobností (Jerzy Jurandot), Divadlo Vítězného Února v Hradci Králové, 1970
- Parníkem do manželství a zpět (Jan Czech a Jan Dvořák), Divadlo Večerní Brno, 1978
- Hlava XXII (Joseph Heller), Státní divadlo Brno, 1979
- Ideální společnost (Zemánek, Kostelník), Pantomima neslyšících, 1981
- Podepsán Roman (Oto Schmidt, dokumentární hra o Karlu Sabinovi), Československý rozhlas, 1986
- Malé smutné štronzo (Ludvík Kundera), Československý rozhlas, 1985
- Námluvy (Anton Pavlovič Čechov v úpravě Milana Lasici a Julia Satinského), televizní inscenace, Česká televize, 1995
- Tři blázni v jednom (Antonín Přidal), televizní hra, Česká televize, 1996
- Champignolem proti své vůli (Georges Feydeau), Mahenova činohra Národního divadla v Brně, 2000
- Maryša (Alois a Vilém Mrštíkové), Mahenova činohra Národního divadla v Brně, 2001
Muzikály
- Počet nepravděpodobností (libreto – Pavel Cmíral podle Jerzyho Jurandota), 1970
- Písnička pro želvu (libreto – Pavel Cmíral), 1973