15. září 1920 (Nýřany) - 2. května 1989 (Praha)
Jan Hammer se narodil do hudebně založené rodiny. Od dětských let mu byl jeho rodiči vštěpován vztah k hudbě. Učil se hrát na housle, piano a později i na kontrabas. V době svých gymnaziálních studií již hrál na kontrabas v amatérském studentském orchestru Petra Ledna.
Po maturitě na pražském gymnáziu v roce 1939 se zapsal na medicínu, ale již krátce po zahájení studia došlo k nacisty nařízenému uzavření vysokých škol v celém Protektorátě Čechy a Morava. Jan Hammer v té době již hrál v menším orchestru Emila Ludvíka a po násilném uzavření vysokých škol se již hudbou živil. Velmi rychle zvládnul repertoár orchestru, ve kterém hrál na kontrabas a podle potřeby byl využíván díky příjemnému hlasu i jako zpěvák. Soubor Emila Ludvíka byl jednoznačně pod vlivem jemných jazzových melodií Boswellovy a Andrew Sisters, Ch. Weba, J. Lunceforda a zejména B.Goodmana.
V letech 1938 až 1941 jako člen souboru Emila Ludvíka hudebně dozrál v kvalitního hráče na kontrabas a vibrafon. V průběhu roku 1941 odešel do hudební skupiny Elit Club, ve které hrál necelé dva roky. Koncem roku 1942 přešel do hudebního souboru Rytmus, který skončil svou činnost předčasně ke konci války v roce 1944. Jan Hammer v té době využil času ke komponování a pokusům o složitější jazzové skladby. Krátce po osvobození vlasti od nacistů zahájil studia na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Souběžně se studiem se ale dál zajímal o hudbu. Od roku 1945 až do roku 1946 byl členem jazzového souboru Swing Stars a Kamila Běhounka.
Od roku 1946 se představil i jako zdatný hráč na vibrafon v orchestru Rytmus, kde navázal na své úspěchy z let společné spolupráce. V roce 1948 svá studia na lékařské fakultě úspěšně ukončil a zaměřil se na svou lékařskou praxi. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a byl mu přiznán titul CSc. Jako uznávaný odborník v kardiologii byl v letech 1968 až 1969 na stipendijním pobytu v USA. Měl zásluhu i na tom, že v Thomayerově nemocnici v Praze bylo založeno koronární oddělení, kde MUDr. Jan Hammer dlouhá léta pracoval.
Hudbě se opět věnoval od roku 1951, kdy měl svou vlastní hudební skupinu, ve které spolupracoval s osobnostmi tehdejší československé jazzové scény - Luďkem Hulanem, Míšou Polákem, Jiřím Verbergrem, Jiřím Jirmalem a zejména s Vlastou Průchovou, s níž se oženil.
V roce 1948 se stal otcem Jana Hammera mladšího, světově uznávaného jazzového hudebníka, který sklízí ohromné úspěchy hlavně v USA, kde skládá hudbu k filmům. Jako sedmnáctiletý složil Jan Hammer ml. hudbu ke známé pohádce Šíleně smutná princezna. Po vpádu Sovětských vojsk do Československa odešel do NSR a o dva roky později se trvale přestěhoval do USA. V roce 1984 dostal nabídku vytvořit hudbu k celému seriálu MIAMI VICE, díky němuž se proslavil. Úvodní píseň seriálu se o rok později zasloužila o čtyřnásobnou platinovou desku a Jan Hammer ml. získal dvě ceny Grammy. Rodiče měli ze synových úspěchů pochopitelně radost, ale zaplatili za to tím, že byli komunistickým režimem šikanováni.
Zpět ale k otci. Jan Hammer st. po roce 1952 postupně vystupoval a hrál s příležitostnými formacemi v kavárně Hybernia v Praze a jinde. Objevoval se i ve v kavárně Varieté Drahňovský, kde se vídával i s Karlem Vlachem.
V té době hrál v orchestru Ferdinanda Petra. Od druhé poloviny šedesátých let jej bylo možno slyšet jeho vibrafonová sóla v Redutě v retro pořadech Jazz kolem Pygmalionu. Později spolupracoval i s triem Rudolfa Daška. Koncem sedmdesátých let jeho koncertní činnost probíhala s menší intenzitou. Vystupoval opět se svou manželkou Vlastou Průchovou na Vokalíze a přehlídce Jazz Praha. Jan Hammer se ve hře na svůj hlavní nástroj - vibrafon vypracoval zcela samostatně a jako samouk dosáhl mimořádné technické úrovně i stylu.
Na svůj oblíbený nástroj – kontrabas si zahrál např. s belgickým bopovým souborem Roger Rose. Na basu byl jeho velkým vzorem Bob Haggart a na vibrafon Lionel Hampton. Je považován na československé jazzové scéně za průkopníka swingového zpěvu a později i scatu. Jeho skladby vznikající v průběhu padesátých až sedmdesátých let jsou kompozičně silně spojeny s jazzovou inspirací:
- Na počátku bylo blues
- Náš dědeček
- Blues pro malého chlapce
- Dej mi A
- Rozmarné stvoření
- Všechno je prosté
- Docela všední obyčejný den
Druhým dítětem Hammerových byla dcera Andrea, u které ani otec lékař nemohl zabránit psychické nemoci. Ta se v plném rozsahu rozjela, když Andrea porodila druhého syna. O dva malé kluky se starali Hammerovi, zejména pak Vlasta Průchová, která péči o vnuky podřídila svou kariéru, když už jí bylo povoleno více zpívat.
Jan Hammer byl zapáleným propagátorem jazzové hudby. Byl jedním ze spoluzakladatelů IJFP (Mezinárodního jazzového festivalu Praha) a byl i odborným poradcem dokumentárního filmu, který byl natočen z prvního ročníku tohoto festivalu. Byl uznávaným prezidentem Československé jazzové federace. Skladatel, hudebník a organizátor jazzového dění Jan Hammer zemřel v Praze 2. května roku 1989 ve věku nedožitých 70 let.
Hudbu složil Jan Hammer, zpívá Vlasta Průchová