Fotogalerie

Poslední přidaná fotografie

Poslední přidaná fotografie

Nejstarší občanka Nýřan Božena Pešková oslavila 26. června 105 let

Aktuální počasí

Počasí dnes:

22. 9. 2019

skoroj

Bude jasno až skoro jasno, odpoledne přechodně až polojasno. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Svátek

Dnes je 22.9.2019

Svátek má Darina

Zítra má svátek Berta

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 9
DNES: 188
TÝDEN: 8025
CELKEM: 1174944

Obsah

Hornictví

Kolem roku 1830 byla pouhou náhodou při hrabání v lese objevena ložiska uhlí, neboť uhelné sloje na severu vycházely přímo na povrch. Čím dále k jihu, tím hlouběji se nacházelo jejich uložení. Zahájení těžby znamenalo rozvoj do té doby bezvýznamné vesnice. Kolem roku 1848 začalo dolování primitivním způsobem v malých povrchových dolech, resp. štolách v severní části katastru Nýřan a přilehlých katastrů Doubravy, Kamenného Újezda, Blatnice a Rochlova (např. doly František, Hilda, Marjánka). Později začala výstavba hlubinných dolů (např. Humboldt, Lazarus, Krimich I. a Masarykův jubilejní důl - později Důl Obránců míru, v období okupace Adolf Hitler Schacht, který byl s hloubkou 700 m nejhlubším dolem).

K rozvoji obce přispělo to, že byla v roce 1861 dána do provozu Česká západní dráha z Plzně do Domažlic a na ni navazující tratě do Heřmanovy Hutě a na Sulkov a vlečky na doly Pražské železářské společnosti do severní části katastru a na Zieglerův důl.

Na Nýřansku se těžilo nejkvalitnější uhlí z Rakouska-Uherska, vyváželo se hlavně do Bavorska. Zajímavostí bylo tzv. plackové uhlí s velkou výhřevností, jež se mohlo obrábět a brousit. Protože nepodléhalo zkáze, vyváželo se do přístavů jako železná zásoba pro pohon lodí.

V Nýřanech a okolí se otevřela řada šachet a došlo k velkému přílivu obyvatelstva. Stavěly se byty pro horníky (tzv. kolonie) Došlo k rozvoji řemesel, obchodu a živností, pracovalo se v malých hutích, válcovnách a sklárnách.

Důl Sylvie - rok 1899Důl Ziegler - rok 1907Důl Václav Kamenný Újezd - rok 1936Důl Krimich I.
 

Připomeňme si alespoň některé, dnes již zaniklé doly:

  • Důl Humboldt
    • Vyhloubil jej Západočeský hornický a hutnický spolek. Těžil v letech 1863 až 1902. Dosud se této části Nýřan říká Humboldtka a zachovala se zde hornická kolonie.
  • Důl Lazarus
    • Těžil v letech 1866 až 1906. Původně patřil Pražské železářské společnosti, od které jej koupil těžař JUDr. Pankrác. Dosud se této obytné části Nýřan říká Na Lazarce.
  • Důl Ziegler
    • Těžil v letech 1872 až 1917 a byl to největší důl Blatnického těžařstva, od kterého jej v r. 1917 koupila Akciová společnost Škodovy závody v Plzni, jež jej přebudovala na muniční továrnu a přestěhovala sem výrobu munice po velkém výbuchu v muniční továrně v Plzni - Bolevci. K dolu patřila tzv. Větrná jáma, kde se dosud zachovala dělnická kolonie.
  • Důl Krimich I.
    • Těžil v letech 1867 až 1935, kdy byla těžba přenesena na nově otevřený důl Krimich II. v Tlučné a starý důl sloužil pouze k čerpání vody a zásoboval vodou i město Nýřany a osadu Pankrác. Původně důl patřil těžaři JUDr. Pankrácovi, od něj jej převzala Akciová společnost Škodovy závody v Plzni. Ve dvacátých letech 20. století zde Škodovka postavila tepelnou elektrárnu, jež zásobovala plzeňskou Škodovku, město Nýřany, ale i muniční továrnu Zieglerův důl. Objekty bývalé šachty a elektrárny byly od roku 1971 postupně přebudovávány na potravinářský závod Likona Nýřany.
    • K dolu náležela i štola Václav (lidově Václavka), která těžila v letech 1940 až 1956.
  • Důl Marta
    • Těžil ve druhé polovině 19. století a patřil těžaři JUDr. Pankrácovi. Do historie Nýřan je zapsán krvavě potlačenou stávkou v roce 1890.
  • Důl Sylvie
    • Těžbu skončil v roce 1913, patřil rovněž těžaři JUDr. Pankrácovi. Nacházel se v lese v severní části katastru (stejně jako důl Marta), kde měl těžař Pankrác v obytné části své ředitelství. Tím vzniklo lidové označení této obytné části Nýřan Pankrác, které přetrvalo dodnes.
  • Důl Josefka
    • Těžba zde byla zastavena v roce 1934. Tento důl byl s dolem Krimich I. spojen lanovkou.
  • Důl Hlubina (lidově Tiefbau)
    • Tento důl skončil těžbu v roce 1890. Patřil Pražské železářské společnosti.
  • Důl František, důl Hilda
    • Tyto doly se nacházely v severní části katastru obce, stejně jako řada dalších nepojmenovaných štol.
  • Důl Kamenoújezdecký (lidově Stará mašina)
    • Nacházel se na katastru obce Kamenný Újezd, byl z poloviny 19. století. Této části se dodnes říká Stará mašina.
  • Důl Aurelie
    • Nacházel se rovněž v katastru obce Kamenný Újezd, těžbu začal v roce 1850, rok ukončení těžby není znám. Patřil rovněž Pražské železářské společnosti, od níž jej koupil JUDr. Pankrác.
  • Důl Servác
    • Těžil v letech 1925 až 1943.
  • Důl Ludvík
    • Těžbu skončil v roce 1930.
  • Důl Václav
    • Těžil v letech 1929 až 1939.
  • Důl Karel
    • Těžil v letech 1932 až 1946 a byl spojen s dolem Václav.
  • Důl Albrecht, důl Anna
    • Nacházely se na katastru obce Kamenný Újezd a patřily k malodolům. Některé malodoly ani neměly jména a byly jen očíslovány.
  • Důl Marie (lidově Marjánka), důl Prokop
    • Nacházely se na katastru obce Doubrava, stejně jako několik dalších nepojmenovaných štol.

Důl Anna Kamenný ÚjezdDůl Marie I. DoubravaDůl Johanka Kamenný ÚjezdDůl Krimich Nýřany

Důl Servác Kamenný ÚjezdDůl Josef Kamenný ÚjezdDůl Marie 2 DoubravaDůl Václav Kamenný Újezd

Důl Concordie BlatniceDůl Josef Kbelany

Bohatého ložiska uhlí nýřanského revíru využila Pražská železářská společnost a založila v Nýřanech v roce 1859 válcovnu a pudlovnu železa. Tato železárna zanikla v roce 1878 za pochybného zdůvodnění. Část provozu se přestěhovala na Kladno, část do Heřmanovy Huti a část na Josefovu Huť (dnešní Pavlovice na Tachovsku).

V roce 1880 pracovalo ve zdejších dolech 9.300 horníků s pracovní dobou 14 až 16 hodin denně. Bylo zde kolem 40 dolů. Už za první republiky však mnohé doly zanikly.

Těžba na Nýřansku byla skončena v roce 1995 uzavřením dolu Krimich II.

 


Hornické vzpoury

Rozvoj hornictví a ostatního průmyslu s sebou přinesl i národnostní boje, ale hlavně boje sociální. V dělnických i hornických řadách se našlo dost průbojnějších jednotlivců, kteří dovedli vést nejen k národnostnímu uvědomění, ale vedli i např. boj o českou školu. Byl to především horník Antonín Uxa a jeho spolubojovníci za lidská práva, ať již to byl František Pražský, Václav Šlajch, František Hudlický, Josef Štefl, J. Navařil a Václav Tříska. Po Vánocích r. 1881 počala správa pankráckých dolů v Nýřanech hromadně propouštět z práce. Horníkům byl odepřen nárok na rentu z bratrské pokladny. Dne 25. 2. 1882 vyslali horníci deputaci k řediteli pankráckých dolů, ten ji však nepřijal a dal deputaci vyvést z kanceláře. Následkem toho horníci dne 27. 2. 1882 vstoupili do stávky. Dne 3. 3. 1882 vyslali horníci svou deputaci k ministerskému předsedovi hraběti Taaffemu do Vídně. Ten delegaci přijal, přislíbil pomoc, ale výsledkem bylo, že členové deputace byli zatčeni a deportováni do Plzně ke krajskému soudu. Třítýdenní zápas vedený za asistence četníků a vojska byl ukončen slibem úřadů, že stanovy bratské pokladny budou pozměněny.

Začátkem roku 1884 připravila správa pankráckých dolů novinku. Rozhodla o zřízení závodního skladiště potravin a část mzdy horníků byla vyplácena v tzv. markách, tj. poukázkách na výdej potravin ze závodního skladu. Protesty horníků zůstaly bez povšimnutí.

Pařížským sjezdem roku 1889 (založení II. internacionály) byl vydán pokyn k májovým oslavám. To přineslo nadšenou odezvu i v hornických Nýřanech. Pochopitelně i zde nadělaly přípravy oslav 1.  máje značné starosti nejen těžařům, ale i samotnému purkmistrovi dr. Kornovi. Všeobecně se soudilo, že hornictvo zahájí 1. května 1890 stávku. Do Nýřan bylo tedy povoláno vojsko. Manifestace k 1. máji proběhla ale naprosto spořádaně a klidně. Radikálové však vyzývali k přímému boji. Nakonec jejich názor zvítězil a schůze dne 5. května 1890 rozhodla o vyslání jednoho zástupce na Kladensko, aby zde projednal společný postup horníků. Po jeho návratu byla svolána na 18. května 1890 veřejná schůze hornictva. Protože jí okresní hejtmanství stříbrské v Nýřanech nepovolilo, proběhla v sousední Tlučné. Účast na schůzi byla obrovská. Názory se ale opět různily, zase však zvítězila strana radikální a odhlasovalo se, že ihned druhý den vstoupí všichni do stávky.

 

Hornická uniformaVozík na uhlí

 


Nýřanská stávka 1890

19. května 1890 obcházeli zástupci horníků doly a dosáhli toho, že práce byla zastavena. K horníkům se připojily i obsluhy kotelen a čerpacích zařízení. Do Nýřan bylo narychlo povoláno četnictvo a vojsko, ti obsadili doly a začali hlídkovat po celém Nýřansku. Již od rozednění 20. května 1890  začalo být v Nýřanech živo. Horníci se po klidné noci shromažďovali v hloučcích po městě a živě rokovali o událostech včerejšího dne. Horníci pankráckých dolů měli domluveno, že si půjdou vyzvednou poukázky na potraviny na důl Marta, kde se poukázky vždy kolem patnáctého v měsíci vydávaly, a že přinutí obsluhovatele kotelen k plnění usnesení veřejné schůze, neboť na dole Krimich a na Martě se začalo opět kouřit z komínů. Topiči dolu Krimich se opět ke stávkujícím připojili. Poté dav horníků dorazil na důl Marta a zde se domáhal vpuštění na šachtu. Důl byl však obsazen vojskem, které vstup horníkům nepovolilo. Když se horníci znovu domáhali vstupu, padly první výstřely. Nastala panika, ozývaly se další výstřely, některé i z oken ředitelství šachty z revolverů důlních úředníků. Mrtví a ranění leželi na prašné silnici a nikdo jim nepomohl až do poledne, kdy bylo terpve příbuzným dovoleno se o ně postarat. Výsledek této střelby byl tragický: na místě bylo zastřeleno 8 horníků, a to Stehlík, Waltera, Janáček, Zelenka, Gittera, Lavička, Matoušek a Haidelberg, těžce zraněno bylo 24 lidí, a to Flemr, Šilhánek, Jíša, Kučera, Oliverius, Kalivoda, Ungr, třináctiletý chlapec Procházka a dalších 16 osob. Kromě toho byla řada lidí zraněna lehce, ti se rozutekli do svých domovů, aby unikli stíhání. Až po 17. hodině byli mrtví po úředním ohledání odvezeni do márnice, která se tehdy nalézala na stráni jižně od města, kde se dodnes říká Na Komůrce. Pohřeb se konal hned druhý den za vojenské asistence - jen za účasti nejbližších příbuzných, a to do společného hrobu na hřbitově v Úhercích. Pak nastalo vyšetřování a zatýkání a 51 horníků bylo nakonec odsouzeno pro zločin veřejného násilí, a sice od 2 měsíců do 18 měsíců žaláře. Mezi odsouzenými byly dokonce tři ženy, které dostaly tresty v rozmezí 6 až 13 měsíců. Na paměť této krvavé stávky byl postaven pomník, který je umístěný před radnicí. Více o pomníku v sekci Stavební památky.

Odhalení pomníku před radnicí - r. 1920

 


zpět